"Světlo světa", román, jejž sám autor považuje za své nejlepší dílo, líčící osudy básníka Ólafa Kárasona. Počíná vyprávěním o jeho trudém dětství, kdy jako obecní dítě žil jen z bití, hladu a dřiny kdesi při osamělém fjordu, daleko od dobrých lidí i od vzdělání, o jeho těžké nemoci, jež ho o několik let poutala na lůžko a však darovala mu schopnost niterněji vnímat a radovat se z maličkostí, obdivovat krásu slunečního paprsku. Ólaf se naučí číst a psát, dokonce psát verše jeho první básnické pokusy se avšak nezhedají s vlídným přijetím. Naopak ze statku, kde dosud žije, je vykázán a poslán přes hory do péče jiné obce. Sotva dospělého chlapce uzdraví cestou mladá dívka a pro básníka nastává od toho okamžiku nový čas. Je zdráv, touží po vědění, po lásce. Život mu vloží do náruče několik žen a určí ho otcem. A však bídě na lidské zlobě se Ólaf nedovede bránit, živoří i nadále a jedinou útěchou je mu hledání absolutní krásy, hledání světla světa.